Náboj 7,92 × 57 mm Mauser predstavuje jednu zo série piatich zbraní, ktoré boli koncom druhej svetovej vojny v rámci programu s názvom Primitiv-Waffen skonštruované pre potreby jednotiek Volkssturmu (ľudová domobrana).
Volkssturmgewehr 1 navrhnuté firmou Carl Walther Waffenfabrik AG v Zella-Mehlis
- Volkssturmgewehr 2 navrhnuté berlínskou firmou Metallwaarenfabrik Spreewerk GmbH Spandau
- Volkssturmgewehr 3 navrhnuté berlínskou firmou Rheinmetall-Borsig AG
- Volkssturmgewehr 1-5 navrhnuté firmou Gustloff Werke vo Weimare
- Volkssturmgewehr 5 navrhnuté firmou Steyr-Daimler-Puch v Grazi
Samotná puška Volkssturmgewehr 2 bola navrhnutá a začala sa vyrábať vo februári 1945. Až do konca druhej svetovej vojny pritom produkcia prebiehala najmä v pobočnom závode berlínskej firmy Spreewerk v českom Hrádku nad Nisou (Grottau), pričom sa odhaduje, že dosiahla počet približne 18 000 kusov.
Charakteristika náboja 7,92 × 57 mm Mauser
Písmeno I za rozmery náboje znamená zkratku Infanterie, někdy bývá nahrazeno J z důvodu možné záměny velkého i a římské 1 a písemno S značí Spitz, tedy špičatý (viz Hýkel, Malimánek).
Do služby v německém císařství vstoupil roku 1905 a dočkal se nasazení v obou světových válkách.
Prečítajte si tiež: Všetko o plynových nábojoch
Ve své době bylo střelivo 7,92 × 57 mm Mauser jedním z nejpopulárnějších vojenských nábojů na světě. V 21.
Náboj 7,92 × 57 I (J) a náboj 7,92 × 57 IS (JS) se liší v průměru střely. V případě použití střeliva JS (IS) ve zbraních oznacených I (J), hrozí fatální destrukce zbraně. Náboj 7,92 × 57 mm IS vznikl modernizací předchozího náboje Patrone 88 (8 × 57 mm I). Nový náboj dostal špičatou střelu, která má lepší balistické vlastnosti.
Zašpičatěním střely se zkrátila vodící a těsnicí část střely, bylo proto nutné zvýšit průměr střely z původních 8,09 mm na 8,22 mm, ale průměr vývrtu v polích byl ponechán na 7,92 mm.
Značenie nábojov
Rad by som nadviazal na tuto diskusiu mojimi najnovšími zisteniami.
Najskôr vyvrátim môj nesprávny názor že to "D" je symbol použitého nemeckého prachu,pretože sa na baleniach objavilo aj "IT"-Italy...Takže tie skratky na baleniach iba ozrejmujú pôvod prachu.
Prečítajte si tiež: Strelecké potreby
Každopadne písmeno "D" znamená označenie použieteho materiálu nabojnice.
Neviem aké zloženie mali rumunské nábojnice pred vojnou,a aké v čase vojny,na to by sa musel urobiť rozbor,ale napríklad nemecké nábojnice značene S* sú zložene zo 72% medi a 28% zinku teda 72/28,ale nebolo tomu tak vždy,cez 1WW bolo zloženie nemeckých nábojníc 67/33 a nakoniec to viedlo až k zavedeniu železných nabojníc.
Tak isto rumunov viedla zmena použitého materiálu k novému spôsobu značenia a pridania písmena "D".
Čo ale presne toto písmeno vyjadruje sa môžeme iba domnievat,možno je to nejaké rumunské označenie podradnejšej mosadzi.
A že je to skutočne označenie materialu,ma presvedčil nalez naboja,ktorý je absolútne neznámi a dá sa povedať raritný,pretože o ňom doteraz nebola ani zmienka že vôbec existuje.
Prečítajte si tiež: Farebné označenie a rekonštrukcie bytových jadier
Dovolím si teda po prví krát v histórii prezentovať tu na stránkach ČMSSN tento naboj.Je to teda náboj rumunský raže 7,92x57 Mauser z roku 1944 ale zo ŽELEZNOU nábojnicou.
Uvedený náboj s ocelovou nábojnicí je skutečně pěkný. Ale k nábojům s mosaznou nábojnicí.
Výrobu náboje 7,92x57 zavedly v Rumunsku ve třicátých letech československé firmy.
V konstrukci nábojnice jsou drobné odlišnosti z nichž nejvýznamnější je jedna centrálná zátravka(systém zavedený již za Rakousko-Uherska).
U provedení nábojnice dle německých "standartů" tj. podle německého vzoru (značena D)má nábojnice dvě excentrické zátravky.
Možná má i jiné dílčí odlišnosti, které již nejsou tak patrné. Podle mých informací nejde u označení D o materiál nábojnice, ale o provedení nábojnice.
Pokud jde o náboj 7,92x57 rumunské výroby (PA a CMC) má do roku 1940 včetně(u CMC byl nalezen i v r.1941) standard zavedený československými firmami - mimo jiné nábojnici s jednou centrální zátravkou.
Počínaje rokem 1940 zavedly obě firmy německý standard, mimo jiné nábojnici se 2 excentrickými zátravkami. O tom se každý může přesvědčit na nábojnicích, které jsou u nás docela dostupné.
Současně s touto změnou se ve dnovém značení objevilo "D".
To, že se jedná o Deutsch tedy německý lze nalézt v německé i ruské literatuře (Markevič), kde jsou též nákresy řezu.
Také si myslím, že se nejedná o běžné rumunské slovo. Usuzuji z toho, že je D v uvozovkách.
Pokud se jedná o nepřesnost ve změně značení ze Z na PS, šlo o vůbec první materiál o značení čs. nábojů vytvořený před 25 lety s využitím podkladů, které jsme tehdy měli k dispozici.
Dnes je situace zcela odlišná. Díky mravenčí a nezištné práci řady kolegů v archívech dnes známe data změn téměř na den. Objevilo se však mnoho dalších otázek, které se daří zodpovídat, některé se možná nepodaří zodpovědět nikdy.
Vývoj nábojov po 1. svetovej vojne
Po skončení 1. sv. války bylo německu na základě Versailské smlouvy zakázáno zbrojit.
Válečné zásoby munice, v rámci válečných reparací zabavené vítěznými státy, nezabíraly místo ve skladech, jako v jiných zemích, což dávalo možnost při výrobě nových zásob vylepšování typů nábojů s využitím zkušeností z války.
Díky tomu bylo možné bez problémů vyřadit z výzbroje náboje se střelou S (Spitzgeschoß), jako nesplňujícího požadavky moderní války.
Normálně by to bylo spojeno s pomalým a dlouhotrvajícím spotřebováváním zásob starých nábojů, a pozdější úpravou zbraní na nové typy nábojů.
Ale němcům byly zabaveny i staré zbraně i náboje, takže v rámci remilitarizace mohli hned zavádět nové typy.
Standartním nábojem se místo S. - Patrone stal s. S. (schweres Spitzgeschoß).
Bouřlivý rozvoj nastal u puškových speciálních nábojů. V množství jejich druhů němci jednoznačně překonali všechny rekordy.
Dosud používaný systém barevných spár zápalek už nestačil, a aby se neměnily už zavedené barvy (červená, zelená a černá), bylo třeba se trochu nakombinovat.
Některé náboje hrály barvami, jak papoušek, např. S. m.K. -L‘spur-V-trop : červená spára zápalky, červený proužek mezi nábojnicí a střelou, zelený proužek cca. 12mm od špičky, a 10mm černá špička střely (obr. 1).
Zmeny v razidlách na dně nábojnic
Další změny nastaly také v razidlech na dně nábojnic. Protože v této době se už náboje bez Rille (prolis na střele pro zaškrcení okraje krčku nábojnice) vyráběly už jen velmi sporadicky, bylo vzápětí od tohoto značení upuštěno (4 segmentové čáry, dělící znaky na sektory).
V roce 1925 byl opět změněn, tentokrát naposled, způsob značení dna nábojnice. Nový systém značení nyní obsahoval: označení výrobce na 12.hod (bez vyjímek), materiálový znak na 3.hod. (písmeno S* pro mosaz o obsahu 72% mědi), číslo výrobní série na 6.hod. (1 série byla 3 miliony kusů) a rok výroby na 9.hod (obr. 2). V rozložení znaků na dně nábojnice se občas vyskytují výjímky (obr. 3).
Výroba nábojov v Nemecku
Vítězné státy po 1.sv. válce, které dohlížely na zbrojní výrobu a vojenský potenciál Německa, vydávaly povolení ke zbrojní výrobě pouze některým firmám.
Největším výrobcem nábojů se svolením vítězných států se stala firma Polte v Magdeburgu, která dostala povolení k výrobě puškových nábojů 7,92 x 57 a pistolových 9mm Luger.
Ty Lugery vyráběla teprve od roku 1924, předtím vyráběla, od roku 1921, náboje školní. Měly niklované nábojnice, a byly značené systémem 3 x 120˚, s písmenem P (Polte) na 12.hod. , písmeny Ex (Exerzierpatrone) na 4.hod. a rokem výroby na 8.hod.
Před rozběhem sériové výroby nábojů 9mm Luger v Polte, byly občas vyrobeny malé série pro potřeby policie.
Němci začali už krátce po 1.sv. válce tajně zbrojit i přes dozor vítězných států. Začátky remilitarizace byly přísně utajené, všechny nové konstrukce byly označovány, jako „vzor 1918“ a náboje pocházející z neoficiálních zdrojů měly značení napodobující znaky Polte.
Tito výrobci (Pi, Pö, Pu) byli natolik utajováni, ze tento prvotní kód nebyl dodnes bez pochybností spolehlivě rozluštěn (obr. 4). Jejich výroba končí v roce 1927 zároveň se změnou způsobu označování výrobců, ještě více podobném firmě Polte.
Nové kódy se skládaly z písmena P a čísla, což mělo imitovat, jako že jde o pobočky Polte (obr. 5). Začalo se vyrábět ohromné množství nábojů na export, ale ve většině případů to nemělo s exportem nic společného.
Skutečné náboje na export byly vyráběny oficiálními firmami, zvláště RWS a DWM, které vyráběly velké série nábojů na civilní trh.
V roce 1939 v Německu vyrábělo náboje už 32 firem používajících tzv P-kód. Už v následujícím roce se začalo měnit kódové značení firem. V letech 1939-41 panoval v tomto značení poměrně neněmecký bordel.
Na jedné straně byli výrobci, kteří používali P-kód až do roku 1941 (P25) a na druhé někteří už od prvních sérií v roce 1940 používali písmenkový kód. Část výrobců používala netypické P-kódy (P14A, P90D) a část používala kódy smíchané z obou systémů (Pak, Pcdp). A dále existovali ještě noví výrobci z obsazených území, zařazení pod německé firmy, kteří používali civilní firemní značení, jako např. HASAG ve Skarzysku Kamiennej v Polsku (obr. 6).
Nový systém přiřazoval každé firmě pracující pro zbrojní průmysl kombinaci jednoho až tří malých písmenek. U nábojů nahradil písmenkový kód P-kód na 12.hod (myšleno u nábojů do ručních zbraní, náboje středních a velkých ráží měly jiné rozložení znaků).
Ocelové nábojnice
Od druhé poloviny 30. tých let byly obnoveny pokusy s konstrukcí nábojnice z náhradních materiálů dovolujících šetřit barevné kovy.