Strelivo je vo všeobecnosti súhrnné označenie nábojov, nábojek a striel do strelných zbraní. Náboj je strelivom palných zbraní. Ide o kombináciu projektilu, zápalky a výmetné náplne, typicky kovové. Nábojnice (patrona) je teda jednou zo štyroch (nedílných) součástí náboje, nejedná se tedy o zaměnitelné termíny.
Rozdelenie streliva
Strelivo sa podľa druhu zbrane, do ktorej je určené, rozdeľuje na:
- strelivo do strelných palných zbraní
- expanzných zbraní
- pracovných expanzných prístrojov
- plynových strelných zbraní
- mechanických strelných zbraní
- špeciálne strelivo
Toto strelivo sa podľa konštrukcie ďalej rozdeľuje na:
- náboje do guľových zbraní
- náboje do brokových zbraní
- nábojky
- strelivo do zbraní nabíjaných ústím
Konštrukcia nábojov do guľových zbraní
Náboje do guľových zbraní, t.j. pušiek a pištolí, sa vyrábajú v rozličnom prevedení celkovej dĺžky a priemeru. Konštrukčné rozmery náboja sú dané kalibrom, na ktorý je komorovaná zbraň, pre ktorú je určený. Hlavné časti všetkých nábojov sú však rovnaké s jedinou výnimkou, ktorou je spôsob zápalu výmetovej náplne.
Poznáme dva spôsoby zápalu:
Prečítajte si tiež: Výhody klipu na šiltovku nábojnica
- stredový
- okrajový
U najčastejšieho stredového zápalu sa v dne nábojnice nachádza lôžko s nalisovanou zápalkou, na ktorú udrie zápalník, čím sa vznieti a zapáli výmetová náplň. U okrajového zápalu, ktorý sa vyskytuje u streliva do malokalibroviek, sa zápalná zlož vyskytuje v dutom okraji nábojnice, na ktorý udiera zápalník.
Náboje do brokových zbraní
Náboje do brokových zbraní, t.j. brokovníc, sa vyrábajú v rozličnom prevedení celkovej dĺžky a priemeru. Konštrukčné rozmery náboja sú dané kalibrom, na ktorý je komorovaná zbraň, pre ktorú je určený. Hlavné časti všetkých nábojov sú však rovnaké. Podľa charakteru výmetnej náplne poznáme brokové náboje s hromadnou strelou a jednotnou strelou.
Vývoj nábojov
Jednotné náboje pre palné zbraně, stejně jako mnoho jiných vynálezů, prošly určitým vývojem, ovlivněným technologickým a materiálovým pokrokem. Dlouhá staletí se palné zbraně nabíjely ústím zepředu (předovky). Do hlavně se nasypala odměřená dávka střelného prachu, vložila se ucpávka a nakonec projektil střela, z počátku sférická (koule). Postupně vzniklo několik konstrukcí jednotných papírových nábojů pro pušky jehlovky (Dreyse, Chassepot) a potom již následovaly pokusné konstrukce kovových nábojů.
První opravdu jednotný náboj vyrobil roku 1812 švýcarský puškař působící ve Francii Jean Samuel Pauly s nábojnicí soustruženou z mosazi. Další Francouz, Casimir Lefaucheux, pak v roce 1835 přihlásil patent na náboj s kolíčkovou zápalkou a do třetice Francouz Louis Flobert roku 1849 získal patent na náboje s okrajovým zápalem, které se vyrábějí dodnes. Náboje s okrajovým zápalem mají ale omezené možnosti a tak vývoj směřoval k nábojům se středovým zápalem. Moderní jednotný náboj se skládá ze čtyř základních komponentů. Je to střela, prachová náplň, zápalka a nábojnice, která to všechno drží pohromadě.
Označovanie nábojov
Označení mnoha nábojů nemusí reflektovat rozměr náboje ani zbraně. Označení je pouze standardizované a akceptované pojmenování. Americká organizace SAAMI (Sporting Arms and Ammunition Manufacturers’ Institute) a Evropská C.I.P. (Commission Internationale Permanente pour l'Epreuve des Armes à Feu Portatives) a členové těchto organizací specifikují správné označení nábojů. Jedná se o běžnou chybu, označovat náboj slovem „kalibr“, např. „kalibr .30-06“. Správný a úplný název pro tento náboj je .30-'06 Springfield.
Prečítajte si tiež: Vývoj nábojníc počas druhej svetovej vojny
U sportovních zbraní je pouze jediná konzistentní definice pojmu „kalibr“ průměr vrtání. Existují různé varianty značení nábojů. Název někdy reflektuje různé charakteristiky náboje. Například, náboj .308 Winchester používá střelu o průměru 308/1000 palce a byl standardizován firmou Winchester. Naopak, názvy některých nábojů často nelze spojit s žádnými vlastnostmi daného náboje. Například, náboj .218 Bee používá střelu s průměrem 224/1000 palce, střílenou přes vývrt 0,22 palce, atp. Části označení 218 a Bee tohoto náboje reflektují pouze přání těch, kteří jej standardizovali.
V případě použití dvou čísel v názvu náboje, druhé číslo může znamenat různé věci. Často první číslo označuje průměr vrtání v milimetrech nebo palcích a druhé číslo označuje délku nábojnice. Například náboj 7.62 × 51 mm NATO označuje průměr vrtání 7,62 mm a délku nábojnice 51 mm. U starších nábojů, které používaly střelný prach, druhé číslo typicky označuje prachovou náplň v grain jednotkách. Některé náboje používají označení systémem tří čísel, např. 45-120-3¼ Sharps (vrtání 0,45 palce, 120 grains střelného prachu, 3¼ palce dlouhá nábojnice. Jindy tři čísla označují vrtání (kalibr), náplň (grains) a váhu střely (grains).
Nábojnice
Nábojnice bývá zhotovena z kovu, zpravidla z mosazi, oceli nebo hliníku. Může být vyrobena částečně nebo celkově i z nekovových materiálů. Například nábojnice pro brokové náboje mají kovové dno. Pro dělostřeleckou střelu se často používají polospálitelné nebo spálitelné nábojnice. Zjednodušují některé mechanismy zbraní, například na vytahování a vyhazování nábojnic ze zbraně, zjednodušují celou manipulaci se střelou v omezeném prostoru (např. Polospálitelná nábojnice má kovové dno, ve kterém je upevněný iniciátor (obvykle zápalkový šroub) a zbytek nábojnice je z hmoty, která při výstřelu celá shoří. Obvykle se používá speciálně upravená nitrocelulózová masa. Kovové dno nábojnice zlepšuje manipulační vlastnosti nábojnice a lépe utěsňuje nábojovou komoru.
Táto terminológia častí zbraní bola spracovaná v súlade so slovenskou technickou normou STN 39 5002 „Zbrane pre civilnú potrebu, Civilné strelné zbrane a strelivo,Všeobecné termíny a definície“, vydanou v Decembri 2002. Podľa zákona č. 264/1999 Z. z. v znení neskorších predpisov sa môžu slovenské technické normy rozmnožovať a rozširovať iba so súhlasom Slovenského ústavu technickej normalizácie.
Prečítajte si tiež: Použitie brokových nábojov